Řeč orálního člověka zní vždy přesvědčivě, i když často nemluví správně, spisovně. Může mít nesprávnou dikci, komolit slova, měnit přízvuk, přesto to, co říká, zůstává v paměti všech.
20.června 2010, 20:54 hod.
Autor publikace: Maria Gribovová, specialista na mezinárodní právo a mezinárodní vztahy, Diana Kirss rodinný lékař.
CHARAKTERISTICKÉ FRÁZOVÉ OBRATY
Co na srdci, to na jazyku
Co nevím, nepovím
Často lidé hynou klevetníků vinou
Abych zaujal slovem, nepohrdnu pomluvit svého otce a svou matku
OBECNÁ CHARAKTERISTIKA
Podíl obyvatel: 5%
Archetyp: Indikce-sdružení lidí, vytvořením shodných duševních postojů a slovních projevů
Role člověka v tlupě:
V době míru- třídění potravin na jedlé a nejedlé;
V době války - křik jako varování před nebezpečím
Barva pro maximální komfort: Žlutá
Geometrie pro největší komfort: Ovál
Umístění v kvartilu: Vnější část v kvartilu energie, extrovert
Typ myšlení: Verbální, přemýšlí mluvením
VLASTNOSTI PSYCHIKY
V prvobytné tlupě měl orální člověk dvě nejdůležitější funkce: v savaně varoval tlupu křikem před nebezpečím, a v jeskyni "tvořil jídelníček"- třídil potravu na jedlou a nejedlou.
Orální křik - signál pro každého k okamžité potřebě záchrany. Při odpočinku, když celá tlupa spala, byl zárukou bezpečí. Po obdržení signálu od nočního strážníka tlupy vydával orálník svým křikem zvuky, z nichž krev tuhla v žilách všem živým bytostem kolem. Ne náhodou ho příroda obdarovala touto schopností. Vteřina zpoždění v reakci mohla znamenat tragédii pro všechny členy tlupy: smrt útokem predátora nebo zabití nepřítelem. Křik orálníka nedává čas na rozmyšlenou, reakce na ni je okamžitá - ihned, ještě předtím, než jste se mohli pořádně probrat a uvědomit si, co se děje, už jsou všichni vysoko na stromech, daleko od nebezpečí.
Při lovu plnil stejný křik také svou funkci. Orální nadháněč pomáhal nasměrovat kořist k již dříve připravené pasti - zvíře vyplašené jeho křikem ztrácelo orientaci a bezcílně běželo prostorem.
V době míru, kdy se tlupa nacházela převážně v jeskyni, to byl právě orálník, kdo stanovoval, které potraviny se mohou použít k jídlu a které ne, "vytvářel jídelníček" pro tlupu. V současnosti se právě orální lidé stávají nejlepšími kuchaři.
Tito lidé mají rádi v jídle pestrost, střídání různých jídel, ale také hledají nejnovější, nejexotičtější chutě. Jíst je pro ně velkým potěšením. Právě oni milují cestování s cílem vyzkoušet nová jídla, objevit nové potraviny, obohatit své chuťové zážitky.
Erotogenní zóny orálníka - dutina ústní a rty - mají zvláštní citlivost. Orálníci se rádi dotýkají svých rtů, rádi mluví a křičí z plných plic.
Při pohledu na orálníka jsou právě ústa velmi nápadná - jsou smyslná, velká, se sexy horním rtem, při pohledu na něj upadáš do rozpaků, zdá se, že ten ret si žije svůj vlastní život: pořád něco říká, pohybuje se, žvýká.
Orální vektor patří k vnější části kvartilu energie. Starší bratr orálníka v kvartilu - čich, ten za všech okolností odpovídal za přežití tlupy. Na první pohled nenápadný čich, jako šedá eminence tohoto světa a jeho věrný pes – orálník vždy pracovali ve společném svazku.
Vzhledem k tomu, že přežití tlupy bylo prvořadým úkolem, jeho zajištění v žádném případě nebylo podřízeno pravidlům morálky, etiky a mravnosti. To je důvod, proč člověk s čichovým vektorem a orálník nerozlišuje pojmy pravdy a lži. Pro orálního člověka je hlavním úkolem najít způsob, jak svým projevem vzbudit pozornost a zájem. Z tohoto důvodu se rodí lež, od té nejmenší až po tu největší.
Lež orálníka není možné odlišit od pravdy. Během vyprávění vymýšlí různé neexistující detaily a okolnosti a říká je tak přesvědčivě, že vás nenapadne je zpochybňovat.
Řeč orálního člověka zní vždy přesvědčivě, i když často nemluví správně, spisovně. Může mít nesprávnou dikci, komolit slova, měnit přízvuk, přesto to, co říká, zůstává v paměti všech.
Orální lidé mají jedinečnou verbální inteligenci. Napřed mluví, a až pak přemýšlí. Kromě toho, souvislosti a význam zmiňovaných témat si uvědomují právě během probíhajícího hovoru.
Orální člověk nemluví sám se sebou. Potřebuje cizí uši, které mu budou pozorně naslouchat. S jiným člověkem lze sedět a automaticky přitakávat hlavou, ale s orálníkem to fungovat nebude. Celá vaše pozornost musí být zaměřena na něj, a on ji bude získávat mnoha různými způsoby.
Naučili jsme se mluvit díky orálnímu člověku. Orálník jako první začal označovat slovy jednotlivé činy a předměty. Přitom dělal to zvláštním způsobem - tak, aby u všech vznikala stejná spojení, všichni začali uvažovat ve stejných kategoriích, a postupně se formovala řeč.
Tvoření společného jazyka se vysvětluje schopností orálníka k indukci. Znamená to, že on nejenom mluví, ale zároveň svým specifickým způsobem ovlivňuje každého posluchače. Tak, že se u nich začínají vytvářet shodné myšlenkové obraty, shodné vazby, vzniká společný způsob myšlení. Často po skončení jeho řeči vzniká pocit jako "vždycky jsem si to myslel stejně, jen jsem to neuměl říct slovy."
Největší řečníci všech dob – orální lidé - měli mimořádný vliv na své publikum. Lenin byl schopen vyvolat v zemi revoluci. Trockij bleskurychle vytvořil Rudou armádu. Hitler zfanatizoval celý německý národ, aby následoval jeho ideje. Kubánský lid je až do dnešního dne ochotný naslouchat čtyřhodinovým proslovům jejich vůdce Fidela Castra.
Dokonce i když nerozumíte řeči a samotného řečníka ani nevidíte, a navíc jste zcela opačného názoru na věc, nevědomky budete k řečníkovi přitahováni. Každé jeho slovo vyslovené veřejně ovládá masy lidí a nastavuje jim směr hnutí.
Orálnost vždy slouží vládě. Šašek u krále - orální člověk - měl vždy právo říkat "pravdu". Síla orálníka je natolik velká, že v případě, pokud se on postaví na stranu opozice vůči vládě, ideji nebo kultuře, má další průběh jednání velkou trhlinu. Jeho schopností je přeměnit jakoukoliv myšlenku, jakoukoliv ideu v předmět všeobecného výsměchu, zcela ji zdiskreditovat.
O orálníkovi se říká, že on je srdcem společnosti. Je všemi oblíben: pro jeho optimismus a vždy povznesenou až veselou náladu, důvěryhodný vzhled, pro jeho umění bavit společnost vtipy, uvolňovat napjatou atmosféru. Je to vtipálek a výřečný společník. Také je pohostinný, hosté jsou posluchači a objekty pro políbení.
Díky svým schopnostem umí orálník proniknout do soukromého prostoru každého. Neuplyne ani minuta od vašeho seznámení, a on už vás objímá kolem ramen a říká vám něco do ucha.
Orálník snadno najde společnou řeč s kýmkoliv. Ale je třeba mít na paměti, že on není typ člověka, kterému byste se měli svěřovat se svými osobními pocity. Než se nadějete, nestihnete ani otočit hlavou a vaše nejtajnější myšlenky budou zesměšňovány a otočeny vzhůru nohama.
Proto orálníkům nesvěřujte svá tajemství. Aby přilákal ještě více posluchačů, je orálník schopen vyzradit vaše tajemství každému, koho potká, a dokonce si přidá ještě něco navíc.
Říká se mu drbna a pomlouvač. Orální lidé jsou mistři ve vytváření přezdívek. Přesné, ostré a výstižné se přilepí na člověka, a ten si je často nese po celý život.
Zda se orálník stane kuchařem, humoristou, publicistou, vše se odvíjí od úrovně jeho vyspělosti.
Všichni nejznámější komici a humoristé jsou majiteli orálního vektoru: Arkadij Rajkin, Michail Zhvaneckij, Michail Zadornov, Maxim Galkin, Elena Voroběj a mnoha dalších. Orální zpěváci jsou vždy navrcholu: Freddie Mercury, Alla Pugacheva, Grigory Leps a další.
Orální lidé se zvukovým vektorem jsou zase vynikající operní pěvci. Orálník jako je Vladimir Vysockij svým zpěvem ovlivnil společné myšlení celého národa.
Pokud verbální intelekt orálnika dosáhl nejvyššího úrovně, stává se z něj velký gurmán, v opačném případě je to žrout. Nevyvinutý orálník nebývá zticha ani minutu, a to ani během jídla. Mluví a jídlo se rozlétá na všechny strany, tak to často vypadá.
Dalším způsobem iniciace erotogenní zóny jsou sprostá slova. Orálník cítí zvláštní potěšení, když je vyslovuje. Proslulá sexuální výchova byla přírodou svěřena orálníkovi.
V šesti letech začíná orální dítě zkoušet používat sprostá slova ve své řeči, poprvé začíná vtipkovat na "tato" témata a říkat neslušné příběhy. A když mu není dovoleno o tom mluvit, je to on, kdo píše sprostá slova na zdi a ve výtazích. Tak jeho vrstevníci dostanou odpověď na otázku, jak děti přicházejí na svět.
Orální děti jsou velmi hlučné, mluví bez přestávky. Vzhledem k tomu, že jejich potřeba mluvit je vysoká, a řečový aparát není ještě vyvinutý, hodně šišlají, spěchají a polykají části slov.
Orálník bývá oblíbenec třídy. Dělá si legraci tak, že se smějí všichni včetně učitele. Spolužáci jen čekají na jeho další žertík - smích uvolňuje mysl, poskytuje příjemný pocit osvobození od všech starostí a myšlenek.
Orální dítě je připraveno říci cokoliv, jen aby ho poslouchali. Pokud jej rodiče včas neusměrní, může se z něj stát totální lhář. Bude vymýšlet neuvěřitelné příběhy pro sousedy, přátele, spolužáky a rodiče.
V případě, že je dítě za lhaní trestáno bitím přes pusu, může začít koktat.
Je důležité správně nasměrovat aktivitu orálního dítěte. Ukázat mu, co chcete slyšet. Aby bylo vyslechnuto, určitě začne pátrat po informacích a říkat vám to, co vás zajímá.
Je vhodné přihlásit jej do kroužku řečnictví - rozvine jeho verbální intelekt a následně pomůže realizovat sebe sama. Pro něj budou ideální jakákoliv povolání spojená s mluvením: politik, satirik, komentátor, moderátor.
Orálník s nevyvinutým verbálním intelektem je odsouzen být domácím šaškem a vtipálkem po celý život.
Záhadný a bizarní orální vektor, specifičnost psychiky orálních lidí, specifičnost jejich myšlení je poodhalováno v celé své kráse na lekcích systémové vektorové psychologie Yuria Burlana http://www.yburlan.ru
