Účinná úleva od poporodní deprese

[Jevgenija]

Mami, chci porodit zpátky!
Účinná úleva od poporodní deprese.

Tak dlouho jsem čekala na miminko, snila o tom, představovala si ty příjemné starosti a radost ze společnosti milovaného dítěte. Ještě když jsem byla těhotná, hladila jsem bříško a mluvila s ním, pouštěla především klasickou hudbu, četla, dělala různá cvičení a plnila veškerá doporučení lékařů.

Jak se přibližoval den D, ukončila jsem řádně všechny své pracovní povinnosti, které by mne mohli rušit od klidného připravovaní se k nejdůležitějšímu okamžiku mého života. Co by mohlo být důležitější a krásnější než zázrak zrození nového života, nového člověka, ztělesnění ženského osudu jako matky, jako předchůdce života. Uvědomovala jsem si zvláštnost tohoto okamžiku, a očekávala velké změny, které nenechali na sebe dlouho čekat...

Euforie po porodu, pocit absolutního štěstí, kdy poprvé máš v náručí své dítě, a vaše pohledy z oči do očí míří přímo do duše, kdy po prvním kojení chápeš, že život tohoto malého uzlíčků od nyní máš ve svých rukou a je to jen na tvou vlastní odpovědnost - to vše bylo rychle nahrazeno ... depresí.



Pocit beznaděje, kdy do konce života budeš na trvalé připoután k dítěti a budeš muset podrobit všechny své aktivity, myšlenky a touhy jen jemu. Neexistuje být chvíli sama, a to ani na hodinu nebo minutu!

Láska k dítěti byla nahrazená úplnou lhostejnosti ke všemu na světě, každý jeho výkřik vzbouzel touhu zakryt své uši a utéct, ale znovu a znovu jsem se nutila jít za ním, což způsobovalo jen to, že můj vnitřní stav se zhoršoval. Bezesné noci a dny, monotónní každodenní činnosti a pocit nekonečna takovéto existence mě proměnili v robota. Procházky s kočárkem, jsem absolvovala mechanicky, nikoho a nic jsem kolem sebe nevšímala, a neměla jsem chuť se s někým bavit, ani s členy své rodiny či přáteli. Začala jsem postupně nenávidět svět a cítit naprostou bezvýznamnost své existence.

Poporodní deprese se vyskytuje u 10 - 15% matek, často u prvorodiček, nebo u žen, které již dříve zažili deprese nebo bipolární poruchu. Příznaky poporodní deprese se rozvíjí postupně, podle různých zdrojů od 4 do 6 týdnů po porodu. Léčba tohoto onemocnění spočívá v použití antidepresiv s psychoterapii. Charakteristickým jevem a zároveň i jedním z prvních symptomu je to, že pacientky často odmítají vyhledat pomoc a dokonce i hovořit na tato téma.

Těžká poporodní deprese může v některých případech představovat hrozbu pro zdraví a život jak matky, tak i jejího dítěte – a to vzhledem k výskytu sebevražedných myšlenek u pacientky.
Mnoho teorij spojuje toto onemocnění s hormonálními změnami v těle matky, ale neodpovídá na otázku, proč se to stane jen u 10-15% matek, a ne u všech. Jiní vidí porod jako silný stresový faktor, který se stává spouštěčem ještě ne zcela zjevné duševní poruchy ženy. Mezi důvody taky se uvádí domácí násilí, špatné sociální postavení, špatné vztahy s vlastními rodiči, zejména s matkou, a několik desítek jiných důvodů.



Co se opravdu děje se ženou po narození dítěte?
Proč jedna maminka může pociťovat radosti z mateřství a být opravdu šťastná a druhá začíná ztrácet kontakt s okolním světem a propadat do deprese?
Jak najít cestu ven z tohoto stavu, aniž bychom se obviňovali se zatvrzelosti a bezcitnosti?
Jak se cítit šťastná a milující a milovat své dítě?

DOMINANTA

Mezi osmi vektory, tvořících lidskou psychiku, vyznačujeme dominantní vektory, to znamená, že jejich potřeby mají přednost před touhami jiných vektoru. Za dominantní horní vektor se považuje zvuk. Dokud se nevyhoví potřebám zvukového vektoru, všechny ostatní touhy ustupují do pozadí. Senzorem zvukového vektoru je ucho, a základní touha člověka se zvukovým vektorem spočívá v pochopení zákonů bytí a existence, smyslu života jak vlastního, tak i kolektivního, pochopení sebe sama. Uspokojení zvukové touhy se může uskutečnit jen v tichu a samotě, což umožňuje se soustředit na své vlastní myšlenky.

Pravěký člověk se zvukovým vektorem plnil funkci nočního hlídače tlupy, naslouchal rušivým zvukům noční savany, jelikož to byl on, kdo měl nejlepší sluch a raději zůstal vzhůru, když všichni ostatní spali. To byl jeho abstraktní intelekt, který poprvé položil otázky: "Kdo jsem já? Proč žiji? Co bude po smrti? "

Zvukové hledání odpovědí na otázky se vyjádřilo ve vzniku psaného slova, klasické hudby, vědy, fyziky, filozofie, náboženství, výpočetní techniky, a dokonce i v internetu.
Nejdominantnější a nejobjemnější z vektoru - zvukový vektor, je jako knedlík v podvědomí, není možné ho ani obejít ani ignorovat.



ODPOVĚDI HLEDEJ UVNITŘ

Neuspokojené zvukové touhy tlačí člověka k hledání jiné reality, méně traumatické a agresivní, než ta aktuální, to ho přivádí k závislosti na virtuálním světě her, omamných látek, a dokonce může vést k rozvoji deprese se sebevražednými sklony, v čemž lidé se zvukovým vektorem shledávají způsob, jak se zbavit utrpení, a ne skoncovat se životem.

Přesvědčené o tom, že jsou chytřejší než všichni ostatní, což, mimochodem, není tak od věci, všichni zvukové lidé hledají odpovědi v sobě. Čim více tento člověk trpí nedostatkem v uspokojení svých přání, tím hlouběji se propadá do sebe, do svého vnitřního světa, hledá odpovědí a ztrácí kontakt s okolním světem.

Všechny touhy zvukového vektoru leží mimo rovinu hmotného světa, a nejsou spojeny s rodinným životem, nebo dětmi. Myšlenka o pořízení dětí napadne zvukovou ženu v době kdy svůj zvukový vektor má relativně naplněný a tým pádem vzniká zde prostor pro realizaci touhy ostatních vektorů. Pobyt v blízkosti neustále plačícího dítěte je velkým stresem pro zvukový vektor matky, a zrovna toto napětí posléze i vyústí v poporodní deprese.

ZA ZVUKOVOU OPONOU

Novorozené miminko zcela mění tradiční způsob života a zbavuje ženu jakékoli příležitostí pro sebe sama, a na přemýšlení v klidu a tichu, jednoduše není čas ani sila. Ve velmi raném věku dítě vyžaduje 100 procentní pozornosti od matky, a to zejména pokud se jedná o první dítě a všechny potřebné dovednosti se musí učit poprvé.

Mateřský instinkt, jako přirozený způsob zajištění mladého potomstva je vlastní téměř všem ženám, s výjimkou kožně-vizuální ženy. Ale neuspokojený dominantní vektor je schopen potlačit veškeré přirozené instinkty, a nutí zvukovou maminku nevědomě stále více se stahovat do sebe, uzavírat se od okolního světa a propadnout poporodní depresi. Často žena prostě nechápe, co se s ní děje, dokonce začíná litovat narození dítěte, protože předtím jí nebylo tak špatně.



Přání ostatních vektorů nezmizí, jsou jen další v pořadí a čekají na svůj čas. Jakákoliv možnost, dovolující uspokojit potřeby zvukového vektoru přináší úlevu a další vektory také "pouští", což navrací ženě radost z mateřství, touhu po pozornosti svého manžela a budování společného života, deprese odchází.

ŘEŠENÍ PROBLÉMU

Uvědomění si své vlastní vektorové povahy a vědomá snaha naplnit své vektorové touhy, taky v neposlední řadě i porozumění nejbližších, vůči vašim podvědomým potřebám, to vše dovoluje zabránit těmto psychickým problémům.

Riziko poporodní deprese spočívá ve vzniku sebevražedných myšlenek, které vznikají pouze u zvukového vektoru. Kromě toho, ve stavu těžké poporodní deprese u matky může vzniknout myšlenka na zabíjení svého dítěte, jako odstranění příčiny jejího utrpení. Jsou známe otřesné případy naprostého zanedbávání dítěte, kde se mu podávali prášky na spaní, alkohol, drogy, případy udušení, utonutí, nebo dokonce vyhození dítěte z okna.

Demografická krize a zvláště těžké podmínky, ve kterých se nachází lidí se zvukovým vektorem v naší době způsobuje moderní společnosti velmi značný problém, kde v ohrožení života se ocitají matka a dítě.

Poporodní deprese není duševní nemoc, nýbrž projev negativního stavu v němž se nachází zvukový vektor matky, který po narození dítěte byl zbaven jakékoliv možnosti uspokojení svých potřeb, a jako dominantní vektor, přehlušil přání všech ostatních vektorů. Neustálý tlak na ušní bubínek (děti jsou zřídka potichu) stává se příčinou hyperstresu ženy.

Důvod poporodní deprese je mnohem hlubší než hormonální fon nebo porodní stres, její kořene najdeme v psychologických vlastnostech žen se zvukovým vektorem, které jsou vrozené a nemění se po celou dobu života



Tréning systémové vektorové psychologie dává jasné povědomí o tom, co se děje, pochopení sebe sama na nejhlubší úrovni, zdůrazňuje skutečné příčiny svých vlastních tužeb a chování. Stále rostoucí vnitřní napětí, nespokojenost a bezvýznamnost své vlastní existence – to vše zůstává v minulosti. S pochopením svých vlastních potřeb a příčin stresu, mizí jakákoliv deprese..

Poprvé se objevují ODPOVĚDI na neuvědomělé a nespecifikované vnitřní otázky, vzniká přání vykouknout ze své ulity a podívat se na skutečný svět venku, události, na lidi kolem sebe ... na své dítě, a pochopit, co to znamená - být šťastný!



Tento článek byl napsán na základě tréningu systémové vektorové psychologie Jurije Burlana.
Autor publikace: Diana GADLEVSKAYA, anesteziolog.
Překlad: Jevgenija Podloucká