Charakteristické frázové obraty:
Marnost nad marnost, všechno je marnost!
Dívej se do svého nitra
Poznej sebe sama
Ticho
Obecná charakteristika:
Podíl obyvatel : 5%
Archetyp : zpětná vazba s prvopříčinou
Role člověka v tlupě : noční ochránce tlupy
Barva největšího komfortu : modrá
Geometrie největšího pohodlí: není
Umístění v kvartilu : vnitřní část kvartilu informace
Typ inteligence : abstraktní
Psychické vlastnosti
O něm říkají, že je úplně mimo..., je zvláštní, divný, tichý typ se selektivním způsobem komunikace. Toto jsou počáteční definice, vypozorované okolím, pro zvukový vektor v systémové vektorové psychologii.
Člověk se zvukovým vektorem je absolutně egocentrický. Je namyšlený, z hlediska jeho vlastního pocitu patří k nejchytřejším a dává to svým způsobem chování najevo, což lidé často považují za aroganci. Je to velký introvert, uzavřený ve své skořápce, plně soustředěný na sebe a na své vlastní pocity a stavy. Mezi nejfrekventovanější slovo v jeho slovníku patří zájmeno „Já“.
Dítě se zvukovým vektorem již ve věku 5-6 let začíná klást otázky o smyslu života: "Tati, co jsme zač? Proč žijeme? Jaký je smysl života? Co se stane, až zemřeme? Co je to vesmír? A nekonečno? Proč jsem ve svém těle, a ne, například, v těle mého bratra? "
V době dospívání se tyto otázky jakoby ztlumí, zapadnou hluboko do nevědomí, a signalizují se navenek jako pocity smutku, světobolu, a deprese, aby se během puberty a v budoucnu staly obzvláště akutními.
Jen někteří lidé se zvukovým vektorem jsou schopní své vnitřní otázky vyřknout nahlas, ale většina z nich je vůbec nespecifikuje, ale stále tíhnou k tématům souvisejícím s touto problematikou. Například fyzik si často neuvědomuje motivy svého nadšení pro výzkumu. Neřekne: "Studuji strukturu vesmíru," - nepřemýšlí tak. Myslí si, že řeší problémy aplikovaných věd, které před ním ještě nikdo nezkoumal.
Při hledání odpovědí na otázky bytí a existence zvukoví lidé studují náboženství a duchovní praktiky. Někdy se zaměřují na opak a snaží se dokázat, že Bůh neexistuje, stávají se z nich ateisté. Jen zvukový typ je schopen tak divoce dokazovat, že Bůh neexistuje, protože otázka Boží existence - je pouze a jen otázka zvuku.
Zvukový vektor je unikátní v tom, že jako jediný, nemá žádné hmotné touhy. Sex, rodina, děti, peníze, kariéra, čest a sláva, dokonce i vědomosti - nic z toho nemá pro zvukový vektor žádnou hodnotu. Jen zvukový vektor všechny své touhy pociťuje v rovině poznání sebe sama, základního zákonu vesmíru, otázek bytí, existence a Boha.
Jeho posláním je pochopení metafyzického světa a všechny vnitřní potřeby zvukového člověka (mimo základních fyzikálních - jíst, pít, dýchat, spát) jsou zaměřeny pouze na ně. Zvukový vektor je dominantní, tedy síla přání je ve zvuku - největší, o hodně větší než u ostatních vektorů.
Zvukový typ je asexuální, všechny jeho touhy jsou zaměřeny do nehmotné roviny a potlačují sexuální touhu. Dokonce i největší libido, které dostane do vínku člověk díky „spodním“ vektorům, sníží jeho "horní" vektor, a především právě tímto se vyznačuje zvuk.
Člověk se zvukovým vektorem často mluví sotva slyšitelným, tichým hlasem, a obvykle se mu nelíbí zvuk jého vlastního hlasu. Pokaždé, než odpoví na otázku, si dá pauzu: "Cože? Co je? To bylo na mne … " - ptá se, jako kdyby neslyšel otázku. Tím získává čas, aby se mohl vynořit ven ze svého vnitřního světa a plnohodnotně odpovědět. Když mluví, dělá pauzy, přemýšlí, „seká se“.
Zvukový typ často preferuje neverbální komunikaci na internetu: pro něj je snadnější napsat, co chce sdělit jiné osobě než to říci nahlas, i přes to, že s ní může být v jedné místnosti. Kromě toho, během internetové komunikace ho neovlivňují pachy a další rušivé vjemy, když vyjadřuje své myšlenky. Když mluví, může přivírat oči, jako by se odpojoval ze světa obrazů a spíše se zaměřoval na zvuky, slova a intonace.
Zvukový typ upřednostňuje komunikaci se stejně smýšlejícími lidmi jako je on sám, to znamená, že zvukovi lidé se vzájemně poznají již z dálky. Tito lidé si vzájemně rozumí beze slov, a říkají: "Jsme rádi, že spolu můžeme tak hezky mlčet.“
Pro zvukový typ je právě noc je ta nejlepší část z celého dne. V pravěké tlupě takový člověk sloužil jako noční hlídač, byl vzhůru, když všichni ostatní spali. Naslouchal tichu, jestli tam někde nepraskla větvička pod tlapou leoparda. Dodnes je večerní a noční doba pro zvukový typ nejlepší, cítí se čile a čerstvě, rozhodně lépe než ráno. Z tohoto důvodu se jen velmi stěžka přizpůsobují běžnému režimu dne, vyhovuje jim jít spát později. Ranní vstávání je pro ně pohromou, dlouho se nemohou vzbudit.
I v dnešní době zvukový typ stále „střeží svou smečku“ v noci, se sluchátky na uších, s knihou v ruce nebo surfuje na internetu a přemýšlí.
Dítě se zvukovým vektorem je tišší než ostatní, neběhá, nedělá hluk o přestávce společně s kamarády, raději je samo. Je to stydlivý a přemýšlivý podivín, z dospělým výrazem v očich, který netouží po společnosti. Z jeho tváře nevyčteme žádné emoce, nicméně to neznamená, že je neprožívá, nebo je má slabší než všichni ostatní. Naopak, jeho emoce mají velmi hluboký charakter, jen nejsou vidět pouhým okem a z tohoto důvodu nemůžeme ani tušit co prožívá.
To, jakým způsobem se projevuje zvukové dítě, vypovídá o stavu jeho psychiky. Dítě s potlačeným zvukovým vektorem je uzavřené a rezervované. Jen stěží nachází společnou řeč se svými vrstevníky. V noci žije ve svém vlastním světě, světě fantazie, nápadu a hudby, proto jen málo kdy bývá ráno vyspané. Výsledkem toho je, že v první polovině dne přebývá ve stavu polospánku, nezvládá písemky, které tak často bývají právě v prvních hodinách. Takové děti mohou omylem být zaškatulkované do kategorie neschopných a občas se považují až za mentálně retardované.
Stejný zvukoviý typ, který je vychováván ve vhodných podmínkách, adekvátním způsobem pro zvukový vektor, prokazuje brilantní intelektuální schopnosti a výborné výsledky ve škole. Velmi často takové děti snadno ovládají cizí řeč, jelikož velmi dobře cítí intonace, melodii cizího jazyka a jsou schopni mluvit bez přízvuku.
Jako jediní mají abstraktní myšlení, mohou vyřešit nejsložitější úkoly ve fyzice a matematice. Právě oni bývají mezi nejlepšími na různých olympiádách.
Klíčem k úspěchu je správný přístup k těmto dětem. Rodiče by měli zajistit svým zvukovým dětem co nejvíce příznivé životní podmínky: klid a možnost soukromí. Hlasité zvuky - jako například bouchaní dveří a cinkání nádobí těmto dětem velmí škodi.
Na zvukové dítě se v žádném případě nesmí křičet a nesmí se urážet: „Co jsi za idiota, proč jsem tě porodila!“ Ponížení takového ditěte a časté skandály mezi rodiči může výrazně snížit jeho schopnost učit se a navazovat vztahy s ostatními lidmi. To je první velká rána pro jeho senzor. Člověk s takto traumatizovaným zvukovým vektorem se stává autistou, a dále také platí, že extrémní stupeň stresu může způsobit zvukovou neurózu, známou jako schizofrenie.
Absolutním pohodlím pro zvukový typ - je ticho. Ticho a klid jsou prostředky k sebepozorování, při kterých se dobře přemýšlí. Zvukový typ se vyhýbá hlučné společnosti a místům, dává přednost samotě.
Zvukoví lidé mají abstraktní intelekt, který jim pomáhá pochopit abstraktní nemateriální představy.
Idey, myšlenky a jejich využití – to vše je zvuk. Tyto myšlenky mají globální charakter, mění svět kolem nás a udávají směr pohybu sociálních přeměn a celkového vývoje lidstva.
Na vyspělosti a seberealizaci zvukového typu záleží, jakým směrem se budou vývijet jeho myšlenky - od nenávisti k lidem (v případě nevyspělosti zvukového vektoru a frustrace, jako například u Hitlera) až k nápadům, které tvoří budoucnost celého lidstva (Ciolkovskij, Einstein, Landau, Tesla a mnoho dalších.)
Zvukový vektor je jeden ze tří vektorů, který naděluje své majitele láskou ke čtení. Zvukoví lidé dávají přednost poezii, sci-fi, knihám o filozofii a psychologii. Studují teologii, náboženství, fyziku, zajímají se o ezoteriku. V noci nespí a filozofují, pozorují noční oblohu, mohou strávit hodiny díváním se na hvězdy a mají při tom zvláštní pocit uspokojení.
Zvukové lidé milují hudbu, vybírají si tu, která je v souladu s jejich vnitřním stavem. Touha poslouchat hlasitý hard rock – to není nic jiného než jen snaha zmírnit bolest a utrpení od neschopnosti naplnit se ve svém zvukovém vektoru. Dá se říci, že hudba je druhem naplnění zvukové touhy nižšího stupně. V posledních desetiletích hudba již není schopna zcela naplnit zvukového člověka, protože výrazně vzrostl jeho temperament, to znamená, že síla touhy vektoru se zvýšila. Zvukový člověk, jehož podvědomé touhy jsou naplněné, již nepotřebuje hudbu a preferuje ticho.
I ve 20. století mohl zvukový člověk naplnit své vnitřní touhy díky filozofii, hudbě, poezii, realizovat se jako filozof, teolog, hudebník, fyzik, básník, režisér. V posledních desetiletích již nic neuhasí žízeň po skutečném duchovním poznání a lidé se zvukovým vektorem se nachází v těch nejtěžších podmínkách, stále více si uvědomují potřebu vnitřního hledání, kterou nemohou ničím naplnit.
Rozšíření závislosti na počítačových hrách (zejména v případě her s elementy násilí) je ukazatelem depresivního zvukového vektoru. Ponoření se do světa agresivních počítačových her jen zvyšuje
odtržení od reality a u takto nemocných zvukových typů nechává doutnat oheň nenávisti k lidem.
Deprese - je abnormální stav pro zvukový typ, ale bohužel, dnes je pro většinu z nich velmi častý. Cesta z deprese je pro tyto lidi hodně náročná. Nezvládání své role vektorového předurčení, úzkostné stavy neklidu provázené navíc domácími problémy je někdy přivádí k myšlence o sebevraždě, kdy podvědomě doufají, že se dostanou k Bohu skrze "zadní vrátka".
Někdy říkají: " Život nemá smysl, má duše je uzavřená v tomto těle, které je příliš úzké a způsobuje jen bolest. " Zvukový člověk chce uvolnit duši z těla v naději na věčný život v jiné dimenzi, ale to je omyl.Úkolem zvukového vektoru je poznání sebe sama a pochopení zákonů vesmíru a toto vše je člověk schopen split pouze zde, ve fyzickém světě a v těle.
Zvukový typ je neustále ponořen do sebe. Když o něčem přemýšlí, tak absolutně nevnímá dění v okolí, jako by byl od něho oddělený. Veškeré jeho zvukové Já směřuje k pozorování vnitřních pocitů, prožitků a myšlenek. Enormní soustředění zvukového člověka na sebe sama- je pokusem uvědomit si to, co uniká našemu vědomí, a díky tomuto pochopení, vyzískat svůj kus území v Nevědomí.
Ponořený do sebe sama příliš hluboko, ztrácí kontakt s fyzickým světem, až doslova zapomíná jíst a pít. Když pocítí slabost v celém těle, nemůže pochopit, co se děje. Na otázku zda vůbec jedl a kdy, odpoví: „Nevzpomínám si, asi včera“
Zvukoví lidé jsou jediní, kteří nemají vztah ke svému vlastnímu tělu, nepociťují ho. Jsou přesvědčeni, že tělo existuje samostatně od nich. Někdy se jim zdá, že je tělo obtěžuje, je těžké ho pořád tahat s sebou, ono chce jíst atd., zatímco mentálně potřebují plnit svou životní úlohu. Je třeba si uvědomit, že tento typ lidí má nejtěžší druh práce - intelektuální. Neexistuje náročnější práce, než intelektuální činnost ve zvukovém vektoru.
Zvukový typ jen stěží může vyjádřit slovy svá přání, stále něco hledá, ale neví přesně co. A žádná hmotná věc není schopna naplnit tuto prázdnotu. Lidé bez zvukového vektoru mu nerozumí: „O co ti jde, proč se tak trápíš? Vždyť máš všechno! Co ti ještě chybí? Pořad dokola opakuješ:“To nedává smysl, k čemu to všechno je …?“, máš žít jako všichni ostatní.“
Nezodpovězené otázky vnitřního hledání jsou pro zvukový typ jako bolest zubů během hodové zábavy: všichni kolem řádí, plní života, ale on na to nemá ani pomyšlení. Trápí se ve snaze najít smysl života, a když ho nenachází, tak mu bezvýznamnost své existence způsobuje obrovské utrpení, cítí únavu ze svého těla.
Ne vždy se dá vydržet tak velké vnitřní napětí, a to pak způsobuje, že zvukový typ propadá do deprese, podléhá drogám, trápí se nespavostí, bolestmi hlavy, v zoufalství se může rozhodnout, že spáchá sebevraždu.
Často se stává, že zvukový typ, který je ve svém potenciálu majitelem nejskvělejší abstraktní inteligence, je schopen velkolepého duchovního porozumění v měřítkách celého lidstva, avšak pokud přebývá v nevyspělém a nerealizovaném stavu, svoji vlastní velkou cestu nenachází. Poté je odsouzen bloudit v zákoutích malých, zastaralých, neefektivních, a jednoduše šílených mentálních bludů.
Poprvé na světě poskytuje systémová vektorová psychologie klíčové poznatky, které pootevíraji pro zbytek lidí introvertní vnitřní svět zvukového člověka, o kterém často říkáme, že je "úplně mimo". Samotný člověk se zvukovým vektorem však během tréningu získává povědomí o své přirozeností, o možnostech naplnění vlastních tužeb a cestách k jejích realizaci. To vše mu pak umožňuje uvědomit si smysluplnost života na nesrovnatelně vyšší úrovni.
Autor publikace: Diana Kirss rodinný lékař, Evgenie Alekseevova studentka lékařské fakulty, Anastasia Matochinskaya lingvista.
Tento článek je napsán na základě tréningu systémové vektorové psychologie Jurije Burlana.
